PŘÍBĚH bojovnice SENZEI – od studu až k osvícení podél Howkinsovy škály

Sensea seděla na skalnatém kopci a pozorovala západ slunce. Její černé vlasy měly kovově rudý lesk. Jakoby mimoděk pohladila ostří své katany, která jí ležela na kolenou a hluboce si povzdechla.

V tom okamžiku se před ní vztyčila urostlá mužská postava. „Jsem Seran, syn Uhrona. Konečně jsem tě našel.“ Řekl hlubokým hlasem.

Zvolte pokračování příběhu, které odpovídá tomu, co nyní prožíváte na škále A – Q a odhalte úroveň vědomí, vaší vnitřní bojovnice.

A) Sensea sklopila hlavu. Bradu nahnula na stranu: „Odpusť“, zašeptala. „Jsem hrozná, ohavná.“ Nezasloužím si nic jiného, než smrt. „Nezasloužíš si nic, ani smrt.“ řekl Seran, otočil se a beze slova odešel.

(Úroveň vědomí STUD/HANBA; Emoce: ponižující se; Pohled na život: mizerný, ostudný; Kalibrace: 20)

B ) Co po mě chceš? Já za to nemůžu,“ vykřikla Sensea a vyskočila na nohy. „To Ty, ty za všechno můžeš. Nebýt Tebe, mohlo to všechno skončit úplně jinak. „Já“ vykulil oči Seran. Vždyť já tam vůbec nebyl. Nech si to prosím vysvětlit.“ Nic mi nevysvětluj, je konec.“ Skočila mu do řeči Sensea. „Proč? Počkej přece,“ snažil se ji Seran uklidnit. „Já ti to vysvětlím.“ Tak dobře, řekla Sensea chladně,“ ale nejdřív se mi musíš omluvit.“

(Úroveň vědomí: VINA; Emoce: obviňující; Pohled na život: zlý, špatný, odporný; Kalibrace: 30)

C) Sensea se ani nepohnula a dál hleděla do dálky: „Nech mě. Teď už je všechno jedno.“ Zašeptala. „Ne vstávej, tak to není, zvolal Seran, přiskočil k Sensei a začal s ní zoufale třást. To zvládneme, uvidíš, prober se, vstávej.“ Tělo Sensei, bezmocně vyselo na Seranových rukou. Věděl, že musí něco udělat. Ale co, to netušil. V duchu se začal modlit.

(Úroveň vědomí: APATIE; Emoce: zoufalství; Pohled na život: beznadějný; Kalibrace: 50)

D) Sensea si znovu vzdychla a upřela na Serana své krásné, smutné oči. „Je mi to tak líto. Kdybys jen věděl, Serane,“ zašetptala a tiše se rozplakala. Ano já vím, řekl Seran, posadil se vedle Sensei a začal jí hladit po vlasech. „Nevíš nic.“ Řekla. Seran mlčel a dál Senseu hladil. „Co já tady vlastně dělám.“ Napadlo ho.

(Úroveň vědomí: SMUTEK; Emoce: lítost, žal, zklamání; Pohled na život: tragický; Kalibrace: 75)

E) Sensea vyskočila a rychle se rozhlédla kolem sebe: „Kdo jsi? Co po mě chceš,“ vykřikla. Seran se zarazil a pak udělal krok zpátky. „Promiň, nechtěl jsem tě polekat. Já jsem Seran, vždyť se přece známe.“ Řekl udiveně. Mě se nemusíš bát, já tě chráním.“ Dodal a začal se rozhlížet, jakoby hrozilo nějaké nebezpečí. „Ach, to jsi ty.“ Vydechla Sensea. „Tak dobře. Drž mě pevně prosím. Špitla a přitiskla se k Seranovy. Ten stál a držel. Cítil se prázdný jak nikdy předtím.

(Úroveň vědomí: STRACH; Emoce: Úzkost; Pohled na život: děsivý, strach nahánějící; Kalibrace: 100)

F) Sensea zvedla hlavu a věnovala Seranovy lehce smyslný úsměv: „My se přece známe, nevzpomínáš si. Tam dole v hostinci.“ Mrkla na Serana. „Jsem tady sama. Ty máš ale svaly. Ty bys mě určitě dokázal ochránit? Řekni mi, co tady hledáš?“ Řekla, přistoupila k Seranovy, pohladila ho po rameni a naklonila se k němu. „Já? No, hledám partnerku, co by se ke mně hodila. A koukám, že už jsem možná našel.“ Řekl a přivoněl si k vlasům Sensei. Ucítil vlnu vzrušení. I Sensea to ucítila. A Seran věděl, že to Sensea cítí. A Sensea věděla, že Seran ví, že to cítí.

(Úroveň vědomí: TOUHA; Emoce: chtivost, žádostivost, závislost; Pohled na život: neuspokojivý; Kalibrace: 125)

G) V očích Sensei se chladně zablesklo: „Tak ty si nedáš pokoj, ty hajzle?“ Prudce se vymrštila a zaútočla na Serana. „Jen si bodni“, zvolal Seran a nastavil Sensei svoji hruď. „Taky že jo.“ Zaječela Sensea. „Tady máš a tady a tady.“ Seran zavrávoral, útok byl silnější, než čekal. „Tak tohle mě bude bolet hodně dlouho,“ projelo mu hlavou.

(Úroveň vědomí: HNĚV, VZTEK; Emoce: nenávist, odpor, agrese; Pohled na život: nepřátelský; Kalibrace: 150)

H) „Ty nulo.“ Řekla Sensea jakoby pro sebe, ale dost nahlas, aby ji slyšel. Koutek úst se jí zkřivil opovržením. Jsi stejnej chudák jako tvůj fotr Uhron. Nejsi mi k ničemu. Nepotřebuji tě. Sbal si svoje fidlátka a vypadni. Seran se zhluboka nadechl a zamračil se. „Buď jí zabiju nebo … nebo raději půjdu.“ Pomyslel si a mumlaje si cosi sprostého o šílenejch ženskejch odešel.

(Úroveň vědomí: HRDOST, PÝCHA; Emoce: opovržení, pohrdání výsměch; Pohled na život: náročný, vyžadující; Kalibrace: 175)

I) Sensea se postavila s katanou v ruce. „Já Jsem Sensea.“ řekla zvučně. „Co tě přivádí?“ Měřila si Serana od hlavy k patě. „Toho bych mohla zvládnout, když budu dost rychlá, říkala si v duchu. Seran jí tiše pozoroval: „Krásná, chytrá, odvážná ženská“, říkal si. „Byla by jí škoda.“

„Dobrá.“ řekl nakonec.“ Povím ti, co mě přivádí a pak uvidíme.“ (Úroveň vědomí: ODVAHA; Emoce: ujišťující, potvrzující; Pohled na život: přijatelný; Kalibrace: 200)

J) Já jsem Sensea, co pro tebe mohu udělat? Zeptala se Sensea, stoupla si a zasunula svoji katanu do pochvy na zádech. „Viděl jsem, jak tady sedíš. Říkal jsem si, jestli jsi v pořádku a třeba něco nepotřebuješ.“ Odpověděl Seran zdvořile. „Díky to je od tebe milé, ale jsem v pohodě.“ Poděkovalala mu Sensea. „Tak fain, tak já zas půjdu.“ Seran se otočil a měl se k odchodu. Počkej.“ Zastavila ho Sensea.“ Nemáš hlad, možná bysme spolu mohli povečeřet, co říkáš? Zeptalal se. „Hm, vlastně proč ne.“ Souhlasil Seran po chvilce. Do nastalého ticha řekli oba současně: „Kam máš namířeno…“ bylo to vtipné, a tak se tomu zasmáli. (Úroveň vědomí: NEUTRALITA; Emoce: Důvěra; Pohled na život: uspokojivý; Kalibrace: 250)

K) „Serane, vítej. Tak se konečně setkáváme. To je skvělé.“ Zvolala Sensea a vyskočila na nohy. „Jaký máš plán, povídej?“ „Plán je prostý.“ Odpověděl Seran: „Otevřeme to, zvědomíme to, vyčistíme to a pak uvidíme.“ To je dobrý plán,“ usmála se Sensea podívala se do Seranových očí. To, co v nich spatřila, se jí líbilo. Seran zachytil její pohled a usmál se na ni. „To je ale fajn holka,“ pomyslel si.

(Úroveň vědomí: OCHOTA/DOBRÁ VŮLE; Emoce: Optimismus; Pohled na život: nadějeplný; Kalibrace: 310).

L) „Serane, jsi to ty?“ zvolala Sensea. „Čekám tu na tebe. „Senseo, odpusť, že jsem tě nechal čekat tak dlouho. Ale bylo třeba dokončit to, co nebylo dokončeno. Já vím.“ řekla Sensea a jemně se pousmála. Díky, že jsi to pro mě udělal, byla to moje chyba. Jsem moc ráda, že je to za námi, … a že tě mám.” Dodala. Seran pokýval hlavou a objal Senseu, která mu položila hlavu na hruď. Stáli tam v objetí a věděli, že vše co stalo, se stát muselo, a že už je to pryč.

(Úroveň vědomí: PŘIJETÍ/AKCEPTACE; Emoce: Odpouštějící; Pohled na život: harmonický; Kalibrace 350)

M) „Vítej Serane.“ Řekla Sensea klidným, melodickým hlasem. „Věděla jsem, že přijdeš. A vím také, co tě přivádí. Věnovala Seranovy pohled plný úcty a pochopení. Ty a já patříme k sobě.“ Dodala pak. „Ano, je to tak.“ Odpověděl Seran. Každá voda nakonec steče dolů.“ Teď jsme spolu a máme před sebou celý život.“ Bude dobré se na to najíst a odpočinout si.´Usmál se.” Zítra ráno vyrážíme domů.“ Ano je to tak,“ řekla Senzea, vytáhla nůž a začala Stahovat zajíce.

(Úroveň vědomí: ROZUM, MOUDROST; Emoce: Optimismus; Pohled na život: nadějeplný; Kalibrace: 400).

N) „Serane, jak ráda tě zase vidím.“ Řekla něžně Sensea a usmála se na Serana. „Dobře, že jsi tady. Mám tě moc ráda. Jsi tak statečný.“ „Také tě mám moc rád,“ Řekl Seran a usmál se na Senseu. Jejich oči se střetly. Oba věděli, že tentokrát už je nic nerozdělí.

(Úroveň vědomí: LÁSKA; Emoce: Úcta; Pohled na život: Prospěšný; Kalibrace: 500).

O) „Serane, lásko. To je tak krásný, že jsi tady.“ zvolala Sensea. Postavila se a smála se na Serana. I Seran se smál. Byla tak krásná. Ještě nikdy se necítil tak šťastný. Milovali se celou noc. Usnuli spolu až těsně před svítáním.

(Úroveň vědomí: RADOST; Emoce: Vyrovnanost, Jasnost; Pohled na život: naplněný; Kalibrace: 540).

P) Sensea se postavila a upřela na Serana své krásné, hluboké, tmavě hnědé oči. A Seranovo srdce se otevřelo. Dlouho jen stáli a hleděli si do očí. Pak vzal Seran Senseu za ruku a po vyhřátém jižním svahu kráčeli dolů z kopce. “Kam máme namířeno,” zeptala se. “Domů..“ Odpověděl.

(Úroveň vědomí: MÍR; Emoce: Blaženost; Pohled na život: Dokonalý; Kalibrace: 600).

Q) Sensea odložila katanu a tiše vstala. Došla až k Seranovi a pohlédla mu do očí. Objali se … a v ten okamžik oba zmizeli. Slunce dokončilo svoji pouť za obzor a vítr, který dosud ševelil v trávě a listoví se utišil. (Úroveň vědomí: OSVÍCENÍ; Emoce: Nepopsatelné; Pohled na život: Je; Kalibrace: 700 – 1000).

O tisíc let později našla holčička s krásnýma hnědýma očima na kopci, v trávě mezi kamením, starou věky zašlou katanu. Opatrně ji vzala do ruky. Její ostří bylo stále ostré jako břitva. „Ukaž, co to máš?“ Zeptal se chlapec, který se náhle objevil vedle ní.

To be continued

ČR