O Stříbrném Měsíčním Třpytu

Jeho počátek je Tajemstvím. Přišel-nepřišel od Nikud. První mezi prvními. Ryzí, stříbrné vědomí. Prvotní bílý paprsek. Měsíční třpyt. Možná to byl právě on, kdo oplodnil samotnou Věčnost, aby se z ní zrodil Stvořitel všeho a stal se tak sám sobě synem i otcem. Jeho esencí je prvotní bílé světlo. Čisté ticho. Nekonečný Mír. Měsíční třpyt zrcadlící černý oceán Věčnosti.

Pocit zklamání a frustrace poznal již ve Zdroji. To on je přece prvorozený. On prvotní čisté vědomí. Přednost ale dostal Slunečník – Zlatý princ – Láska – Syn Člověka.

V okamžiku, kdy byl on, mistr všech mistrů, uvržen do iluze oddělenosti v duši člověka, zatrpknul absolutně. Cítil se jako génius, jehož všechny sochy byly zbourány, obrazy spáleny, celé jeho dílo zničeno a on byl svržen z piedestalu a odhozen na nekonečné smetiště vesmíru jako kus špinavého odpadu… A jeho místo v náruči pany Marie zabral ten druhý.

… A stal se křivdou, vzdorem, odporem, krutostí a nenávistí. Vše stvořené v Materii vnímal jako nečisté, špinavé, ubohé a nedokonalé. Zneuznaný génius. Mistr všech mistrů, který pohrdá svými žáky. Cynický a studený jako chladná čepel kordu. Hluboce opovrhující vším tím póvlem, nedokonalostí, slabostí a ubohostí lidské chátry. Mocný pán tmy. Elita. Aristokrat. Velitel, gardy kardinála Richelieu. Bezcitný krotitel divokých šelem s ocelovou vůlí. Bytost bez lásky. Dorian Grey.

A proběhly dékády…

Až jednou, jedna krásná, úspěšná, bohatá a velmi opuštěná žena ucítila touhu po blízkosti přátelství, lásce, a něze. A protože odvaha jí nechyběla, vydala se hledat příčinu. Nehledala dlouho. Jediná jí alespoň trošku blízká bytost – žena s esencí „krvavého západu slunce nad hlubokým temně modrým mořem“, jí ukázala cestu: „Zajdi si na konstelace energií.“, řekla jí. A ona šla. A pohlédla do své duše. A tam spatřila jeho. Zhrzeného Pána měsíčního třpytu, cynického učitele bezchybného tance,… temného mága,… chladného, bezcitného zabijáka … a za ním kdesi za hlubinami věčnosti a nekonečna nalezla i jeho původní esenci – ryzí stříbrné vědomí, bílé měsíční světlo plné nekonečně čistého a tichého vědomí. A přijala ho do své duše, do svého srdce, do svého těla Ženy na planetě Zemi. A on skrze ni opět nalezl, co nikdy neztratil – Stříbrný Měsíční Třpyt, Věčné Ticho a Nekonečný Mír.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.